Další články z rubriky
V červnu byl zrealizován 2. ročník projektu Studentského parlamentu „Dětská policie v MAD“, jehož cílem bylo průzkumem zjistit, jak se cestuje hromadnou dopravou v Třebíči, zejména jak jsou ze strany řidičů...
Budova ústředí České národní banky v Praze byla postavena v letech 1936-1938 podle návrhu Františka Roitha a představuje mohutný, žulou obložený, na svou dobu technicky maximálně vybavený palác. Sedm regionálních poboček se nachází v Praze,...
Třebíčský útulek byl vybudován roku 1993 v areálu bývalého školního statku nad Bazilikou sv. Prokopa a Zámkem v Třebíči. Postupem času se útulek modernizoval a zvětšoval. Kapacita útulku je 40 až 50 psů a 10 až 15 koček. V areálu útulku je...
Základní škola Benešova (dříve Gagarinova) byla otevřena v srpnu 1978. Vznikla z nutnosti vyřešit problém nárůstu počtu žáků na levém břehu řeky Jihlavy, kde v 70. letech ve čtvrti Nové Dvory začalo vznikat nové sídliště....
Studentský parlament se i letos zapojil do organizace benefičního koncertu Děti dětem každoročně pořádaný Rotary Clubem Třebíč a jejich zástupcem panem Frankem Spekhorstem.
Pro některé děti je představa být v nemocnici až hrůzostrašná. Proto v třebíčské nemocnici na dětském oddělení byla v roce 1994 zřízená mateřská škola a školní družina (dříve základní škola), ve které si...
Jak už z názvu vyplývá, škola je zaměřena na hotelové obory a cestovní ruch ... a my jsme se vypravili pro vás zjistit více...
Otec k dospívající dceři: “Rád bych si s tebou promluvit o sexuálních problémech!”“Dobře tati, co přesně potřebuješ vědět?”
Obce mají za úkol, tak jak jim to ukládá zákon o odpadech, zajistit výrazné snížení množství biologicky rozložitelného odpadu (tj. tráva, listí, ovoce, zbytky květin, rostlin a podobně) v nádobách s komunálním odpadem. Proto Odbor...
V rámci dne otevřených dveří 22. února 2010 jsme se vydali na Západomoravskou vysokou školu v Třebíči a udělali rozhovor s prorektorem této školy. |
 |
Facebook: krok vpřed, anebo sladké prokletí?
Ještě předtím, než vyhrknete odpověď, pořádně se zamyslete. Dobré argumenty totiž najdete na obou stranách barikády.
Je pravdou, že Facebook přivedl k životu mnohá zaprášená přátelství, lásky a udržuje lidi pohromadě každý den, ať už žijí v malém městě někde v České republice anebo v pulzující metropoli jako je třeba Tokio. Usnadňuje komunikaci na dálku a někdy je navíc až neskutečně zábavný. Řekněme si na rovinu: kdo z vás, uživatelů, si nikdy – vážně ani jednou – neudělal žádný test? A pokud vás zrovna nezajímá, jestli se k vám víc hodí jablko nebo pomeranč, vždycky můžete propadnout vábení některé z her, které jsou na Facebooku k mání: klasický Pacman, moderní Mafia Wars nebo dost samolibé Friends For Sale. Základními funkcemi Facebooku se ovšem zabavíte více než dostatečně. Můžete komentovat fotky přátel, psát co se vám zrovna hodí hlavou, šťouchat do těch, o něž máte zájem, ale stydíte se to říct na rovinu… Facebook lze ovšem přirovnat také k Narcisově jezírku. Určitě tu starou pověst o Narcisovi znáte… V časech, kdy světu ještě vládli olympští bohové a slunce každý večer zapadalo nad mramorovými sloupy jejich chrámů, žil pohledný mladý muž jménem Narcis. Narcis si byl vědom své krásy a každý den se chodil dívat na svůj odraz k malému jezírku. Tam jej spatřila mladinká nymfa, jež okamžitě jeho kouzlu podlehla. Narcis však miloval pouze sebe a svůj odraz a nymfu odmítnul. Jakmile se to dozvěděli bohové, zželelo se jim nešťastné nymfy a Narcise potrestali. Ve chvíli, kdy opět sledoval svůj nádherný odraz ve vodní hladině, nechal se jím tak unést, až spadl do vody a utopil se. Nezbylo po něm nic než jeden žlutý narcis kvetoucí na břehu a marně se natahující nad hladinu jezírka. Nepřipomíná vám to něco? Ano, Facebook je sladké prokletí naší generace. Vidíme, že čekáním na to, kdy někdo označí naši fotku tlačítkem „Líbí se mi“, trávíme hodiny života, ale zároveň s tím nemůžeme nic dělat, neboť jsme od přírody Narcisové. Chceme být milováni a obdivováni. Proto se všichni snažíme vybrat za profilovou fotku tu, na níž vypadáme podle našeho úsudku nejlíp. Chcete další příklad? Není problém. Namísto toho, abychom sebrali odvahu a oslovili naši tajnou lásku přímo, sedíme nad klávesnicí a lámeme si hlavu nad tím, jak nejlíp pochválit její novou profilovou fotku, anebo okomentovat nový status. Ano, ačkoliv si to mnohdy neuvědomujeme, na Facebooku beze studu odhalujeme své pravé samolibé já. Fotky a statusy jsou naše jezera, v nichž pozorujeme svůj odraz. Tak pozor, ať se neutopíme.
autor čánku: Radek blažek
Diskuse ke článku
|
 |
Partneři projektu
|
|