Díky letošní paní zimě, která nám přidělila spousty sněhu, není přece o zábavu nouze. Za sněhem a ledem se nemusí nikam daleko, stačí vylézt z postele – to je někdy to nejtěžší, sehnat ty správné kámoše a už si jen vybrat – brusle, lyže, sáně, boby, igelitový pytel nebo mrkev místo nosu pro sněhuláka? Někdy stačí jen pořádné rukavice – takové stavění eskymáckého iglú nebo sněhového hradu či paňáci, to je zábava. Letos to vypadá, že mohou vydržet i několik týdnů dělat nám společnost.

Já jsem tedy měl výhodu, že jsme s našimi zamířili do Krkonoš. Kupodivu jsme
doma nic potřebného na lyžování nezapomněli, takže jsme s bráchou brousili sjezdovky celé dny. Ptal jsem se, proč je tam tak málo lidí, žádná němčina letos není slyšet a fronty na vleku taky žádné. No, prý ekonomická krize. Asi je to pro toho, kdo to tam provozuje, špatné, ale já jsem byl spokojený. Krásné podmínky, spousta upravených sjezdovek, žádné fronty, pohoda, klídek.

Vrcholem našeho užívání si bylo nečekaně sáňkování. Navštívili jsme jedny známé – je to taková potrhlejší společnost. Když jsme se s taťkou a bráchou dozvěděli (mamka již v té domě šermovala nově získanými berlemi), že tato vykutálená rodinka jede do Jánských lázní na Černou horu sáňkovat, no uznejte, nemohli jsme chybět. Byli jsme dovybaveni pár kousky výstroje a hurá na to. V kabince nahoru bylo teplo a bezpečno, byli jsme natěšení a zvědaví, i trocha strachu z neznáma tam byla, ale to jen uvnitř, zafungoval „stádový“ efekt a všichni jsme se na trať vrhli střemhlav, jako že v pohodě. No, přežili jsme všichni, člověk by nečekal takový adrenalinek. Dráha je hodně dlouhá, hodně klikatá, místy se přebíhá přes sjezdovky, místy jsou na dráze takové díry, které vás katapultují nejdříve nahoru a pak bohužel i dolů nejlépe do díry ještě hlubší. No fakt žůžo. Jo, a když vás fotřík předjíždí, tak prostě musíte ještě zrychlit…. Dolu dojely místo nás sněhové koule a cosi připomínající Yettiho, ale po rozmrazení jsme se konečně poznávali a spočítali a ten den chtěli už jen teplo, papu a spinkat.

V létě jdeme horu pokořit znovu, tentokrát na koloběžkách, tak vám zase dám vědět, vrátím-li se OK.

A co vy, jaké jste měli prázdniny?

Jo, a mimochodem, ve škole si moc odpočatý nepřijdu, trochu mne bolí část těla na židli – to ty skoky, a v televizi je přece olympiáda!