Temperament můžeme zařadit mezi psychické vlastnosti osobnosti. Psychické vlastnosti představují dlouhodobější a stálejší znaky osobnosti a kromě temperamentu sem dále řadíme také schopnosti, charakter či inteligenci. Pokud bychom chtěli temperament charakterizovat blíže, můžeme prohlásit, že se jedná o soubor převážně vrozených psychických vlastností projevujících se v reakcích člověka. Temperament, o kterém můžeme říct, že je vrozený, můžeme také do značné míry ovlivnit a změnit výchovou. 


Zkoumáním této psychické vlastnosti se zabývali již učenci ve starověkém Řecku. První typologie temperamentu pochází od Hippokrata žijícího na přelomu 5. a 4. století před naším letopočtem. Hippokrata mimo jiné dnes považujeme také za otce lékařství a přisuzujeme mu autorství tak zvané Hippokratovy přísahy, která je skládána dodneška všemi lékaři. Tento badatel hovoří ve svém spise Corpus Hippocraticus o čtyřech tělesných šťávách, jejichž poměr v těle určuje reakce na okolí. S tím také souvisí jeho dělení na čtyři temperamentně odlišné typy osobnosti, na které později navazuje mnoho dalších badatelů. Jako rychlého, samostatného, vášnivého, ale zároveň také vzteklého a snadno rozčílitelného a panovačného člověka označuje cholerika. Název tohoto druhu je odvozen od starořeckého slova cholé, neboli žluč. Od slova sangius, v překladu krev, je odvozen název dalšího typu člověka – sangvinika. Tohoto člověka lze podle Hippokrata definovat jako člověka čilého, veselého, společenského a optimistického ovšem také jako nestálého a povrchního. Spojením dvou slov - melanin cholé rovná se černá žluč - vznikl název melancholik. Tento člověk se vyznačuje svojí vážností, věrností a odpovědností. Na druhou stranu však bývá často bojácný, skleslý, uzavřený a až pesimistický. Posledním temperamentovým typem podle Hippokrata, nikoliv však zanedbatelným, je flegmatik. Tento typ se projevuje u člověka jeho klidností až lhostejností, lenivostí a netečností. Lidé označováni jako flegmatici jsou však většinou velmi snášenliví. 


Na Hippokrata navázal na přelomu devatenáctého a dvacátého století Ivan Petrovič Pavlov. Ten využívá Hippokratova dělení temperamentu na čtyři typy, ovšem jednotlivé z nich definuje odlišně. Za jediného slabého člověka označuje melancholika, zatímco všechny ostatní definuje jako typy silné. Nic méně i silné typy dále rozlišuje. A to cholerika jako osobnost silnou, ale nevyrovnanou. Flegmatika označuje za silného, vyrovnaného, ale nepohyblivého. Jediný sangvinik splňuje všechny výše zmíněné vlastnosti osobnosti kladně. To znamená, že sangvinik je podle Pavlova osobnost silná, vyrovnaná a zároveň také pohyblivá. 


Zcela odlišné rozdělení temperamentu přináší na počátku dvacátého století švýcarský psycholog a zakladatel analytické psychologie Carl Gustav Jung. Právě on začal zkoumat temperament v závislosti na přístupu osobnosti k okolnímu světu. Rozděluje proto temperament pouze na dvě složky - introverta a extroverta. Introvertem charakterizuje člověka, který je uzavřený ve svém vnitřním světě. Tento člověk je však na rozdíl od extroverta velmi vnímavý ke svému okolí a při jednání s ostatními velmi opatrný a rozvážný. Objevují se u něho také sklony k mlčenlivosti. Jako protiklad tomuto člověku stojí extrovert. Extrovert je člověk žijící navenek, člověk velmi otevřený svému okolí, jeho vnímavost však spočívá v množství povšimnutých informací, nikoliv ve vnímání důležitých detailů. Tento člověk se velmi rád obklopuje velkým množstvím lidí a rád stojí v centru dění.
 
S další typologií temperamentu přichází ve dvacátém století německý psycholog Ernest Kretschmer, který temperament rozděluje podle tak zvaných somatotypů, to znamená tělesné konstitce. Tentokrát se můžeme setkat s dělením na tři typy. Prvním je typ viskózní - atletik. Vyznačuje se svojí výškou, typicky širokými rameny a hrudníkem a zároveň také velkýma a hrubýma rukama. Tento typ je mentálně pomalý, citově nezaložený, ale také bez duševních poruch a značně houževnatý. Schizoidní typ – astenik - je charakteristický svojí střední postavou a úzkými rameny. Na rozdíl od viskózního typu je velmi citově přístupný až přecitlivělý. Vyznačuje se také svým samotářstvím, nervozitou a vážností. Třetí a posledním temperamentovým typem je podle Kretschmera typ cyklotymní - piknik, který má sklon k tloustnutí, vyznačuje se širokým obličejem, malýma očima, svojí srdečností, požitkářstvím a přátelským přístupem k ostatním.


Temperamentem se v průběhu let zabývala velká spousta badatelů, psychologů i vědců, mezi které patřili například také starořecký lékař Claudius Galén známý jako Galénos nebo americký psycholog, který věnoval svůj život studiu tělesné stavby člověka a jeho psychickým projevům, William Scheldon.
 
Zdroje:
Ilona Gillerová, Jiří Buriánek. Zaklady psychologie a sociologie (Fortuna, 1998)
Zdeněk Helus. Psychologie (Fortuna, 1997)
Barbora Němcová. Maturitní otázky ze ZSV

Vstoupit do diskuse