Co to tedy je? Specifické poruchy učení představují potíže při učení, které se spojují se schopností mozku přijímat, zpracovávat, analyzovat či uchovávat informace. To znamená, že inteligence v tom vůbec nehraje nebo nemusí hrát roli. Jde spíše o oblast paměti a učení nežli inteligenci.

     Existuje několik druhů poruch učení. Jde především o potíže v oblasti čtení, psaní nebo v oblasti počítání. Spojují se také často s poruchami koncentrace. Převážná většina dětí či studentů se potýká s více než pouze jedním typem těchto potíží a většinou se kombinují, prolínají dva či více druhů.

 

     Specifické poruchy učení se tedy diagnostikují často právě v prvních třídách základních škol, kdy rodič nebo učitel zpozoruje, že dítě obtížně zvládá či přímo bojuje se čtením, psaním nebo počítáním. Dva základní typy poruch učení bychom mohli rozdělit na verbální a neverbální.

     Mezi verbální poruchy patří:
DYSLEXIE, DYSGRAFIE A DYSORTOGRAFIE
     Lidé s poruchami učení na úrovni verbální mají potíže se čteným nebo mluveným slovem. Tomuto typu se říká dyslexie.
     Dysgrafie znamená potíže se psaním. Lidé, žáci, studenti s dyslexií mají potíže rozpoznávat a zpracovávat písmena a zvuky s nimi spojované. Proto mají třeba potíže při čtení nebo psaní diktátu, protože si k danému znaku (písmenu či slovu) nepřiřadí ten správný ekvivalent.
     Dysortografie je specifická porucha pravopisu. Postihuje celkovou oblast gramatiky či jen určitých jevů. Osoby trpící dysortografií lze rozdělit na 2 typy:
1. hyperaktivní typ - osoba je se psaním hotova dříve, než si stihne vše promyslet a ujasnit, dochází k velkým chybám
2. hypoaktivní typ - osoba píše zdlouhavě, trvá jí dlouho, než určitý výraz v paměti vyhledá


     Mezi neverbální poruchy patří:
DYSKALKULIE
Dítě s tímto typem poruchy učení má potíže se zpracováváním čísel, jejich významem, plete si například znaménka pro sčítání a dělení, či má potíže se zlomky apod. Těžiště problémů je v narušené praktické manipulaci s předměty a poznávání tvarů, počtu apod. Jde o narušení a poruchy v matematické manipulaci s konkrétními předměty nebo jejich symboly, kterou se rozumí tvoření skupin nebo řady předmětů, porovnávání jejich počtu.

     S poruchami učení se často spojuje taky porucha pozornosti, označující se jako ADHD, čili porucha pozornosti a hyperaktivity. Je to proto, že děti či jedinci s ADHD mají potíže s udržením pozornosti, což zapříčiňuje to, že se u nich objeví i poruchy učení ve smyslu dyslexie či dysgrafie apod. Děti s ADHD se často nechají unést, jejich pozornost je těkavá, jsou roztržití a mají potíže svoji pozornost zaměřit a udržet. Jsou výrazně živé a aktivní nebo mají potíže během hodiny pozornost udržet, být potichu, sedět, poslouchat a nevyrušovat. Pro některé učitele se tak stávají zlobivým žákem a předmětem potíží. Často pak může být ADHD doprovázena jevy jako noční děsy, deprese a úzkost, neuznávání autorit atd.

     Jak se dají tyto specifické poruchy učení léčit nebo odstranit? Odstraňování nebo zmírňování obtíží je dlouhodobý proces. Obecně neexistuje k nápravě specifických poruch učení žádná univerzálně platná a účinná metoda. Cestou k nápravě těchto poruch se stanovuje specifická péče, která by měla respektovat druh a závažnost poruchy. Využívá se specifická reedukace, která zahrnuje speciálně-pedagogické metody. Reedukaci lze aplikovat přímo v prostředí školní třídy, kdy se dítěti věnuje např. speciální pedagog, nebo pomocí návštěv pedagogicko-psychologické poradny dítěte s rodiči, anebo i částečně rodiči v domácím prostředí.

Vstoupit do diskuse