Co to tedy je. Oficiálně se jedná o potraviny vyrobené z rostlin, živočichů a jejich produktů pěstova­ných, chovaných a zpracovaných podle zákona o ekologic­kém zemědělství č. 242/2000 Sb. Přeloženo do lidské řeči může být biopotravinou cokoliv. Od pečiva, přes zeleninu až po uherák nebo třeba slivovici. Plodiny zařazené do programu ekologického zemědělství nesmí být pěstovány za použití umělých hnojiv, chemických prostředků nebo geneticky modifikovaných organismů. Zvířatům musí být poskytnuty podmínky odpovídající jejich přirozenému stylu života, zakázáno je používání antibiotik, růstových hormonů nebo masokostní moučky, jejíž zkrmování vedlo k tolik obávané nemoci šílených krav.

     Biopotravina nezatěžuje náš organizmus, neboť postrádá chemické látky a hormony, u kterých se předpokládá, nebo je dokázán negativní vliv na lidské zdraví. Skoro se chce říct, že takový biobůček s knedlíkem a se zelím (jak jinak než bio), může být daleko zdravější než zeleninovo-chemický salát. Méně je zatěžována i příroda, díky ekozemědělství se do vody nedostávají přebytky hnojiv, do přírody se vracejí původní druhy rostlin a živočichů a dochází tak k obnově druhové rovnováhy. 

     Když ale jsou biopotraviny tak prospěšné, proč je nekonzumujeme běžně? Inu, důvod je jak jinak, v ceně. V bio režimu totiž vše roste déle, poměrně nákladný je i systém kontroly biopotravin. V konečné ceně je také zohledněn podíl ruční práce, která se v ekozemědělství uplatňuje daleko víc než v tom klasickém. Ve výsledku je tak biopotravina dražší asi o 20-30 %. Pod vlivem státních dotací a rostoucí poptávce po ekologických potravinách však jejich cena klesá. Například v roce 2005 byly biopotraviny dražší až o 80 %, časem se tedy můžeme dočkat vyrovnání cen.   

     Fajn, už víme co si pod pojmem biopotravina představit, jak asi vznikla, proč ji vůbec máme kupovat a kolik to bude stát. Jak ji ale poznat? Nejistější způsob samozřejmě je biopotravinu si vypěstovat. Koho tento způsob zrovna dvakrát nenadchne, může nakoupit přímo u farmářů. Kromě získání zaručeně čerstvé potraviny s „průkazem původu“ se dá takovým nákupem i nějaká ta korunka ušetřit. Ale bioprodukty se dají pořídit už i v supermarketech. Jsou označeny půlkruhovou, bílo-zelenou „zebrou“ s nápisem „Produkt ekologického zemědělství.“ A největší rozdíl mezi bio a klasickou potravinou? Jasně, v chuti. Přece jen není úplně špatné, když rajče chutná jako rajče, paprika jako paprika a ne všechno jako vodová hmota se zeleninovou příchutí. Je dokonce vědecky dokázáno, že maso ze stresovaných zvířat je méně kvalitnější než z těch spokojených. Například prase, které se zabíjí vystresované, má tuhé maso, neboť ve stresu zvířeti ztuhne svalovina a než se prasátko uklidní, je většinou po smrti, takže už se maso nevrátí do původního „klidového“ stavu. Ale když je čuník od rána do večera veselý a v pohodě, má maso křehké. Tedy i zelené (čti bio) maso kvalitou předčí to klasické. Jestli vaše flákota jde cestou z nákupu kus před vámi, jde o jinou zelenost, která nemá s ekozemědělstvím nic společného. Dobrou chuť!